MY A ZPĚV - Z ČEHO
VYCHÁZÍME?
Alena říká:
"Každý člověk má unikátní hlas - hlas, který je tak jedinečný jako otisk prstu. Proč tedy někteří lidé zpívají lépe než jiní? Zjednodušeně můžeme říct, že barva hlasu a jeho síla je dána naší schopností nastavit tělo do takové polohy, aby mohly hlasivky optimálně fungovat a hlas se mohl správně rozeznít. Jde jednak o nastavení trupu, krku a hlavy, druhak o nastavení tvaru ústní dutiny, která slouží jako rezonátor, zesiluje základní hlasivkový tón a jeho svrchní harmonické tóny. Tvar a velikost tohoto prostoru totiž neurčuje jen kvalitu samohlásky, ale také barvu výsledného tónu.
Proto je důležité, aby zpěvák nebo zpěvačka tělo dokázali dobře vnímat a uměli ho nastavit do takové polohy, která bude podporovat správnou činnost hlasivek. Pokud toto základní nastavení nefunguje a aktivace potřebných svalů nenastane, mohou být všechna další hlasová cvičení bez efektu, ačkoli je myslíme dobře, provádíme je často a pravidelně. A naopak - někdy stačí vylepšit nastavení příslušných částí těla vůči sobě - a mnohé pěvecké problémy zmizí.
Pečlivě také pracujeme s konceptem dechové opory (zapojení břišních a zádových svalů za účelem zpomalení výdechu) a, jak ho popsala Dánka Cathrine Sadolin (Complete Vocal Technique). Z Estill Voice Modelu americké zpěvačky Jo Estill jsme si vypůjčili koncept tzv. ukotvení (anchoring) hlavy, krku a trupu a také důraz na to, že hlas vnímáme nejen sluchem, ale i samotným tělem (kinesteticky), stejně jako nutnost vědět, jak velké svalové úsilí nás určitý hlasový výkon stojí, nenamáhat se zbytečně tam, kde námaha není nutná a naopak "zabrat" tam, kde se hlasivky bez pomoci větších svalů neobejdou.
Při práci s tělem nás velice inspiruje práce s různými svalovými zřetězeními tak, jak je ve svojí knížce Anatomy Trains detailně popsal Tom Myers. Se zpěváky tento koncept začala využívat jako první dánská profesorka zpěvu na konzervatoři v Kodani Sanne Graulund - svou metodu nazvala Connected Singing.
Průběžně se vzděláváme - výzkum v oblasti hlasu v posledních letech nabírá tempo a tak je třeba držet krok."
Honza říká:
„HLAS JE VLASTNĚ POHYB“, to je základní myšlenka z mého pohledu fyzioterapeuta. Když mluvíme, je to pohyb, který je řízen motorickými částmi mozku, a tento pohyb vykonává příčně pruhovaná svalovina. Prakticky ze všech světových metodik a přístupů, které se zabývají pohybem, vyplývá, že tyto svaly jsou vzájemně propojeny funkčně i mechanicky a zapojují se v určitých zřetězeních.
Děje se to díky řízení pohybu mozkem a spojení svalů skrze svalové obaly – fascie. To má za následek neustálé vzájemné ovlivnění svalového napětí, načasování aktivace svalu i to, v jakém objemu se daný sval do pohybu zapojí.
Prakticky pak to, v jaké jsme zrovna pozici, pohybu, případně co za svaly zatneme „navíc“, ovlivní i aktivaci svalů kolem hlasivek, tudíž samotný hlas. Jednoduše řečeno: chybné zapojení svalů kolem kyčlí, trupu apod. má vliv na to, že neumíme využívat celý hlasový rozsah, můžeme často chraptět z přetížení, trpět nedomykavostí hlasivek, zavřeností vysokých tónů…. Pro odstranění takových obtíží je pak dlouhodobě velmi nedostatečné pouhé dlouhé rozezpívání či práce s hlasivkami. Paradoxně může stačit pár individuálně doporučených cviků pro lepší zapojení svalů a výsledek je efektivnější. Významný vliv bude hrát jistě i fyzická kondice, abychom mohli svaly opakovaně dlouhodobě používat. Stejně jako sportovec je i zpěvák je více ohrožen, pokud pracuje v psychické či fyzické únavě. Je načase tyto teoretické modely převést více do praxe, protože zatím všechny výsledky jsou velice pozitivní.